Vítkov (dříve Wittingreith) je poprvé zmiňován mezi lety 1366 – 1368 v tachovském urbáři. Zde byly určeny platy z některých vsí okolo Tachova za odnos dřeva. Ves je tu označována jako Wittigenreut, což znamená Vítkovská kopanina. Novější název Wittingreith tak vznikl přesmyčkou z gn na ng. Kdy k tomu přesně došlo, zůstává skryto.

Další zpráva v historických zápisech se pak objevuje až v roce 1437. Tento zápis se týká jakéhosi Habarta z Vítkova (Abhart von Wittigenreut). Ten se psal „na Vítkově“. Údajně prý sídlil ve zděné tvrzi, ale byl-li i jejím stavitelem, nevíme.

„Seděním na Vítkově“ pak po Habartovi dokumenty uvádějí ještě Osvalda Potzingera, který zřejmě držel Vítkov po Habartovi od roku 1443 až do roku 1474.

Další zmínka o tvrzi pak pochází z roku 1542, kdy si tachovská obec nechala zanést do zemských desek „Wittingreut, tvrz pustú, dvůr poplužní a ves.“ Ves s tvrzí patřila k tachovskému majetku i nadále. Později je ve vsi připomínán už jen poplužní dvůr, o bývalé tvrzi se už nehovoří.

Vítkovské zboží náleželo pravděpodobně již od počátku své existence mezi manství tachovského hradu, později se stalo součástí tachovského panství.

Důležitým datem byl říjen 1543, kdy Volf z Perglasu a na Tachově udělil městské právo svým poddaným, kteří náleželi ve vsích Vítkově, Pernolci a Oldřichově.

V této době měla ves asi 20 usedlostí. Po třicetileté válce se pak počet usedlostí snížil na třetinu. V roce 1930 zde žilo zhruba 240 obyvatel, po válce bylo mnoho obyvatel odsunuto, zůstalo jich jen 80. Vesnice se ze své původní velikosti stala malou osadou. Jedinými starousedlíky, kteří zde žili již před válkou, jsou Krohovi.

Zhruba uprostřed obce také dříve stával kostel Nalezení sv. Kříže. Původně pocházel nejspíš z 18. století, nově byl pak postaven mezi léty 1851 – 1853. V roce 1863 k němu byla přistavěna věž. Jednalo se o jednolodní stavbu ve slohu velmi pozdního klasicismu. Oltář pocházel snad z 2. poloviny 18. století, byl portálový s obrazem Ukřižování a sochami sv. Jana a Pavla.

V roce 1978 byl kostel zbourán, protože musel ustoupit výstavbě silnice z Tachova do Plané u Mariánských lázní.

K historii osady také neodmyslitelně patří uranové doly. Krátce po druhé světové válce měl Sovětský svaz na těžbě rudy evidentní zájem a město Tachov bylo spojeno s uranovým průmyslem díky podniky Uranové doly Západní Čechy se sídlem v Zadním Chodově.

V okolí ložiska Vítkov II. se v minulosti nedolovalo. Zjištění ložiska předcházel průzkum horského masivu kolem roku 1953, ale teprve v květnu roku 1960 byl potvrzen průmyslový výskyt uranového zrudnění ložiska Vítkov II.

Důl Vítkov II. se podstatně lišil od ostatních. Byl dolem s ekonomickým provozem a jeho vlastní kontrolní systém bezpečnosti byl dvakrát vyhodnocen na sympoziu Hornická Příbram ve vědě a technice.

Důl zaměstnával cca. 330 – 475 lidí. Poslední symbolický vůz byl vytěžen 19. 12. 1990 a počátkem ledna 1991 se důl začal likvidovat a zatápět.

A na co se vlastně můžete v současné chvíli ve Vítkově podívat?

Pro začátek zmiňme smírčí kříže. O jejich historii toho moc nevíme, snad jen to, že v průběhu devatenáctého století byly při úpravě pozemků přemístěny ze svého původního místa. Rok 1990 pro ně byl pak šťastným i nešťastným zároveň. Nejprve byly obě památné stély zapsány mezi nemovité kulturní památky. Pak ale byly odcizeny. Naštěstí se je podařilo vypátrat a oba kříže byly umístěny na své současné místo.

V budoucnu se pak můžete těšit na víceúčelovou kapličku. V současné době probíhají přípravy na stavbu. Kaplička by měla stát na návsi vedle dětského hřiště a měla by sloužit nejen k duchovním účelům, ale také k setkávání lidí anebo pořádání různých koncertů a výstav.

Pokud chcete, co se právě teď děje v naší osadě, podívejte se do rubriky Akce.